Devatenáctý díl se bude věnovat obsáhlé kapitole, kterou je druhá světová válka až do bombardování města.

10. října 1938, přesně ve 12:00 hodin vstoupila za nadšeného jásotu většiny obyvatel a vlajkoslávy do vyzdobeného města motorizovaná kolona, kterou doprovázely oddíly mužů tzv. Freikorpsu (ozbrojené dobrovolné sbory), kteří se po vyhlášení všeobecné mobilizace skrývaly v okolních lesích.

Dnes je na řadě další válečná kapitola a tou je první světová válka a začátek druhé světové války.

První světová válka –1914 až 1918
Sociální a nacionální napětí zatěžovalo, ale stále ještě násilně nenarušovalo, občanský rozvoj města vypuknutím 1. světové války. Strašná bilance této světové války vykazuje pro Mimoň nejméně 227 obětí z celkového počtu 491 vojáků, kteří museli narukovat na frontu : 123 padlých, 23 nezvěstných, a 81 zemřelých na následky válečných útrap.
Z padlých bylo 72 obětí na ruské frontě, 19 na srbské a 32 na italské frontě. Z mimoňských, kteří se většinou dostali do válečného zajetí již v zimě 1914/1915 při ztrátě pevnosti Přemysl, se dostali většinou přes sběrné zajatecké tábory v Kyjevě do Turkestánu a na Sibiř.

V dnešním pokračování naší kroniky sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se podíváme na další válečné vřavy, které se přehnaly Mimoní. Války jsou obsáhlá kapitola a čekají nás ještě dvě.

Bavorská vojna o dědictví v letech 1778 až 1779
Bedřich Veliký již v roce 1768 zaznamenal poznatky, že císař Josef II. ve Vídni stále častěji předstupoval s myšlenkou připojení Bavorska po vymření Wittelsbachera. Že tento odhad byl správný se ukázalo po skonu falckého kurfiřta Maxe Josefa Bavorského 30.prosince 1777. Své dědické nároky na velký díl Bavorska si rychle nárokoval falcký kurfiřt Karel Theodor jako svá nezadatelná práva habsburského dvora.

I v novém roce budeme pokračovat s kronikou města Mimoně, sepsanou kamarádem Osvaldem Honsem.
V dnešním pokračování se podíváme na správní uspořádání města od roku 1848 po současnost a dále se budeme věnovat válečným vřavám, které se městu nevyhly a to až po sedmiletou válku.

Správní uspořádání Mimoně a okolí v období 1848 až 2008
Až do roku 1848 bylo správní uspořádání obcí v rukou šlechty, která jen velmi pozvolna ustupovala ze svých majetnických postavení. Absolutistická monarchie Rakousko-Uherská jen velmi pomalu přebírala stavovská práva šlechty, která se seč mohla bránila je vydat. Šlechta si jednotlivé obce mezi sebou prodávala se vším všudy a pranic se neptala obyvatel, zda s tím souhlasí, či nikoliv.

Dnešní patnáctý díl kroniky Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se bude opět věnovat majitelům města, tentokrát přijdou na řadu svobodní pání z Adlertthurnu a hrabata z Hartigovů.

Mimoň v majetku svobodných pánů Putzů z Adlerthurnu
Mnoho majitelů našeho města svým významem přesáhli jeho hranice, ale z pohledu prostého občana lze zcela oprávněně označit za nejvýznačnější rod svobodného pána Jana Putze Adlersthurnu. Některé německé prameny však tento rod z Adlerthurn uvádějí jako z Adlersthurn.

Čtrnácté pokračování naší kroniky pokračuje v popisu držitelů města.
Dnes to bude od Bibrštejnů až po svobodného pána z Adlersthurnu.

Páni z Bibrštejna
Páni z Bibrštejna náleželi do velmi mocného rodu, který pocházel z Míšně. Do Čech se dostal ve 13.století. Je velmi pravděpodobné, že náleželi mezi kolonizátory, které do Čech povolal český král Přemysl Otakar I. a posléze i jeho vnuk Přemysl Otakar II., od kterého roku 1278 obdrželi velké území v okolí Frýdlantu. Svoje jméno mají odvozené od hradu Biberštejn v Muldentale u Nossen (asi 25 km západně od Drážďan). Jejich majetky se nacházely i v Horní Lužici a ve Slezsku, jako příkladně v Cottbusu, Seidenberku, Triebelu, Soran, Landskrone, Priebusu a dalších.

Ve třináctém pokračování kroniky města, sepsané panem Osvaldem Honsem, budeme pokračovat v majitelích města, dnes to budou Vartenberkové.

Jan z Vartenberka byla významná osoba u dvora, což dokazoval mnohými svými službami králi.
15.dubna 1315 byl jmenován Jan z Vartenberka králem Janem za místodržitele na Moravě a v Čechách pak jeho nejlepší přítel Jindřich z Lipé. Uvádí se však, že Jan z V. se choval na Moravě jako lakotný úředník přející úplatkům. Nejinak se měl chovat i jeho přítel Jindřich z Lipé, který byl se souhlasem krále zatčen a uvězněn na hradě Týřov.

Ve dvanáctém pokračování kroniky Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem se podíváme na to, kdy byl v historii vlastníkem města.

Držitelé města
Na počátku této části je nutno uvést, že vzhledem ke společenským poměrům náležela správa osídlení až do roku 1848 zcela do rukou majitele panství, kam příslušné osídlení náleželo. Většina obcí sice měla samosprávu, která však spravovala danou obec pouze v rozsahu, kterou jím dovolil příslušný majitel panství.

Máme tu poslední měsíc letošního roku a s ním i přehled toho, co se událo v Mimoni před deseti lety tak, jak to zaznamenal kamarád M.H. a já na svém webu.
Podívejme se na to.

1. V práci se rozdávají odměny. Dostal jsem 600 korun. Vánoční výzdoba se už definitivně prosadila. Všude něco bliká a svítí. Od ledna zdraží voda.

2. Ráno v 5:40 je ve městě 5°C.

V dnešním jedenáctém pokračování kroniky, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dorazíme peníze a budeme se věnovat mírám a váhám. Tato kapitola je trochu obsáhlá a podrobná, ale již v příští se budeme plně věnovat městu Mimoni a to jeho držitelům.

Se vznikem Československého státu 28. října 1918 dochází i k vytvoření vlastní státní měny. Protože nebylo možné z technických důvodů ze dne na den vydat okamžitě i nová platidla nově vzniklého státu, zůstala dočasně v platnosti dosavadní platidla, to je mince a bankovky rakousko-uherské zlaté korunové měny, která byla zavedena 2. srpna 1892.

V dnešním desátém díle Kroniky města Mimoně, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, dokončíme obsáhlou kapitolu o počasí až do roku 2003 a budeme se věnovat času a penězům, které u nás platily.

1990 Tento rok lze označit jako milý a teplý. Srážkově byl sice o něco málo vyšší než minulého roku, přesto dlouhodobý průměr byl pouze 84 % za posledních 100 let. Největší srážky byly zaznamenány 23.4. = 17,2 mm. Sněhu bylo všeobecně málo, max. = 4.12. kdy napadlo 8 mm vody po přepočtu sněhu na vodu. Mrazy nebyly extrémní, max - 10 °C a to 8. ledna.

V deváté části naší kroniky, vytvořené Osvaldem Honsem, budeme pokračovat rozsáhlým přehledem počasí od roku 1937 až do roku 1989.

1937 Rok začal sněžením a mrazy, které dosahovaly -15°C. 12. ledna však začala obleva. 25. ledna začala perioda vichřic a sněžení a mírných mrazů. 4. únor přinesl opět oblevu, 9. února se ohlásila 1. bouřka s blesky a hromy. Po ní následovalo sněžení a citelné chladno. 15.II. bylo -7°C.

V osmém pokračování kroniky kamaráda Osvalda Honse budeme pokračovat v přehledu počasí až do roku 1935.

1800/01 - zima mírná, mrazy uhodily teprve v lednu (6.ledna bylo naměřeno po přepočtu –26°C). 29.ledna se přihnal orkán jež způsobil mnoho škod, strhával střechy a způsobil polomy v lesích. Jaro bylo ranné. 25. a 27. května se přihnaly bouřky s krupobitím, které napáchaly velké škody na polích okolo Mimoně, Pertoltic, Novin, Grunova, Stráže, Brniště a Svébořic.

V našem dalším díle kroniky Mimoně, kterou sepsal kamarád Osvald Hons se budeme věnovat dosti obsáhlé kapitole a tou je podnebí a počasí.

Podnebí
Mimoň se rozkládá v údolí, je chráněna od severu pásmem hor před studeným zimním prouděním a následkem toho má poměrně mírné podnebí. V důsledku toho jsou změny počasí častější, mají však ve svém průměru mírnější charakter a srážky zpravidla nemají dlouhého trvání. Průměrná roční teplota je dlouhodobě zaznamenána na hodnotě + 6,5 °R (Réamuruva) (~8,1 °C), při zimním průměru -0,8°R (-1°C) a letním + 13 oR 5 (16,2 °C). Jako maximum bylo však v zimě vícekrát v průběhu let do rozhraní 19. a 20. století naměřeno až -24 °R (30 °C) a v létě až + 28 °R ve stínu (35 °C).

A je tu listopad a s ním přehled událostí, které se staly v Mimoni a i jinde před deseti lety. Děkuji kolegovi M.H. za jeho příspěvky.

1. OS Tour de Ralsko začalo prodávat lístky na Silvestra v DKR za 150 kaček, měl by se promítat film,
pak kapela, řada soutěží o ceny...
Počasí nám dalo jasně najevo, že se pomalu blíží zima. Teplé poslední dny vystřídal silný vítr. Ve 20 hodin padá v Mimoni sníh

2. Dnes ty mraky ze kterých včera padal sníh, rozfoukal vítr. Ve 22 hodin jsou -2°C. Na Klínovci dnes silničáři odklízeli první sníh. Věnce, svíčky i květiny přinášejí v těchto dnech lidé na hroby svých blízkých. Uctívají tak památku zesnulých.

V dnešním pokračování kroniky města, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem, se podíváme na vznik města Mimoně a na jeho městský znak.

Vznik a název města
Nejsou dochovány žádné přesné zprávy o založení našeho města Mimoně, stejně jako o většině starých měst na severu Čech. Uvádí se sice stará legenda či pověst, že na místě dnešního Písečného mostu byl brod, kde měla stát kovárna a hospoda, která sloužila tudy putujícím kupcům a povozům, kteří cestovali po zdejší, na svojí dobu dosti frekventované cestě, později jako Záhošťská zvaná, od krajiny poblíž moře Suevů k moři na jihu. Této pověsti lze však přikládat hodnotu pouze ústně sdílenou bez náležité historické hodnoty.

Další díl Kroniky města, zpracované Osvaldem Honsem, se týká obyvatelstva, tentokrát bez doprovodných obrázků.

Obyvatelstvo
Dle starých pramenů se uvádí, že zdejší krajina na přelomu nového věku měla být pustá, silně zalesněná a divoká. Dle archeologického nálezu z r. 1845, začleněný jako významný keltský nález Böhmische Numantia (viz str. 9) víme, že zde žili Keltové. Staré asyrské klínové zápisy z období 1680 před Kr. uvádějí fakt, že byli Keltové již v Evropě. Jejich předchozí domovina měla být Asie. Tito Keltové se usadili nejen ve Španělsku a Francii, ale jejich sídla se nalézala i ve střední Evropě jak konečně dokazuje výše uvedený nález České Numantii, která tímto slouží jako významný důkaz o jejich zdejším osídlení.
Celé území dnešních Čech se mělo označovat jako území Bójů, kde sídlili keltští Galové. Tito jsou uváděny jako věční sokové Římanů, se kterými vedli krvavé války.

Ve čtvertém pokračování kroniky zpracované kamarádem Osvaldem Honsem se podíváme jak je na tom vodstvo, flora a fauna okolo Mimoně.

Povodí a podzemní voda
Voda jako nerostná surovina, jedna z nejdůležitějších tekutin pro život, je v našem městě ve velké zásobě. Od severu, od Srního potoka, přitékající Ploučnice a do ní vtékající Panenský potok (od Pertoltic) protéká katastrem města od pradávna. V dávnověku však dle geologického bádání měl tok Ploučnice směřovat do Jizery mezi Kuřívody a Bělou. V důsledku snižování průtočnosti mělo dojít k postupnému zanesení koryta, k tomu se přidala i tektonická činnost a výsledkem byla změna jejího toku ve směru, jak jej známe nyní.

Máme tu další díl kroniky, kterou sepsal kamarád Osvald Hons.

Půda, výšiny, doliny, nerosty, dobývání rud.
Kvalita půdy je převážně písčitého charakteru. Jak již bylo uvedeno v úvodu, byla tato krajina v předhistorické době mořem. Při pomalém ústupu vody usazovalo se nejprve bahno, čímž vznikla ve vyšších polohách orná půda hlinitá, zatímco v níže položených místech zůstal ležet zrnitý písek.

A máme tu druhé pokračování Kroniky města Mimoně od kamaráda Osvalda Honse. Pokračujeme dobou nejstarší.

Mnohé názory vyslovují domněnku, že člověk na tato území přišel v dané době proti toku Labe a postupoval vzhůru. Tyto závěry vyplývají z nálezů tzv. pohanských hrobů, které nasvědčují zdejšímu trvalému usídlení na dlouhou dobu.
S neolitem začíná tedy osídlování Čech, začátek vzniku dnešních měst, vesnic a osad.