Český živel v Mimoni byl od nepaměti. Dalo by se říci, že i první obyvatelé obce M. byli Češi. Svědčí o tom různé názvy obcí a míst jako př. Tschihadlberg (z českého čihadla, místa kde se číhalo na ptáky). Asi nepřímo na toto ukazuje i kronikář Tille, který uvádí pány z Ralska (a nikoliv z Roll) již za knížete Václava. Jednoho uvádí příkladně jako Wenzel, jiného zase jako Zdislav, všude uvádí, že se jednalo o Čechy.
Jisté však jem že Mimoň měla od určitého historického údobí stále větší a větší německý ráz. Do těchto německých rázovitých krajů sice přicházeli i Češi z nedalekých ryze českých krajů, byli mezi nimi řemeslníci či rolníci, kteří si zde zakládali živnosti a hospodářství, mnozí z nich se stali i velmi zámožní, přesto však zcela neudrželi svůj čistě český rod. Z českých řemeslníků lze uvést příkladně kováře Václava Brycha, krejčí Aloise Vitíka či Bartuška, malíře pokojů Václava Štěničku a Patočku, hostinského Brože a mnohé další.

Protože M. ležela na důležité obchodní cestě z Prahy do Žitavy, docházelo v minulosti také v jeho okolí k častým válečným dramatům, což se samozřejmě neobešlo i bez drancování, vypalování, zabíjení, znásilňování a všemu tomu, co tyto události provází. Ani Mimoň je tedy nebyla ušetřena. Mezi nejkrvavější údobí v historii Mimoně náleží údobí husitského hnutí, kdy se přes M. převalila husitská vojska vícekráte. Při jednom tažení, bylo to snad již poslední s hrůzným dopadem, které se odehrávalo v posledních dnech dubna 1426, přitáhly husitské voje od Bělé přes Kuří Vody a pokračovala dále na Lípu, byla Mimoň zcela vypálena, ovšem vzhledem k tomu, že tehdejší stavby byly většinou dřevěné, střechy ze slámy, navíc Mimoň již tehdy měla velké množství úkrytů v jeskyních po celém tehdejším obývaném území jakož i svého ochránce Ralsko se svými lesy a skalními úkryty, žila obec po jejich odtažení opět svým životem. Stálo to však více námahy na obnovu a bolest nad ztracenými životy.

Bohaté městečko Mimoň, jemuž roku 1854 udělil listinu stvrzující jeho dosavadní výsady, prodal i s pustým hradem Ralsko + 6 vesnic t. 1578 Bohuslavu Mazancovi z Frymburka a na Slatiňanech. Složití dědické vztahy po Bohuslavově smrti vedly nakonec k tomu, že syn Karel (ač ještě asi roku 1596 věnoval své ženě Máři Magdaleně Robenskapské na Mimoni) prodal Ralské zboží Janu Millnerovi z Mühlhausenu, císařskému radovi a sekretáři za 20.000 kop grošů českých. Jan Millner z M. k tomu r. 1604 přikoupil zbytek děvinského panství, zmítajícího se po smrti Karla z B. r. 1593 ve spletitých dědických nesnázích a sporech. Děvinská část obsahovala hrad (zámek) Děvin s poplužným dvorem Nový Hamr s hamrem a mlýnem, vsi Horní a Dolní Novina, Medný, Ostrov a Palohlavy.

Do dávných dob pravěku sahají počátky jisté obchodní cesty procházející Mimoni od j. na s, asi stejně jako pozdější zemská středověká stezka. Tato středověká zemská stezka byla významnou životní dopravní tepnou, která podstatnou měrou odrážela celou dávnou i nedávnou historii města Mimoně a jeho okolí. Podél této cestě vznikaly významné hrady, osady, které později přerostly v méně či více významné obce. Mezi ně největší význam měla Mimoň. Její původní pojmenování asi nebude již možné zcela přesně nikdy přesně určit, lze vycházet jen z útržkovitých různých záznamů. Tille ve svém rozsáhlém díle označuje jeho původ za keltský, Sedláček uvádí jeho označení za německý původ. Český název pochází údajně z mužského osobního jména Mimon, jak uvádí Profous.

Osmdesátiletý kmet (psáno ~ r.1959) pan Honzejk z Mimoně, Široká ul., starousedlík, obyvatel Mimoně, české národnosti, nar. r. 1879 v Žitavě, kam se provdala jeho matka z Čech, hojně zcestovatelý po zemích starého Rak. Uherska a Německa vypsal svoje zkušenosti a zážitky z města Mimoně z doby jeho mladosti, které nám podávají zajímavý obrázek tehdejších poměrů v našem městě i v této části země České v době před 60 - 40 lety (1900 - 1925). Jeho vyprávění je svérázné a originální. Jeho čeština nás uvádí na stopy starého, někdejšího původního nářečí v Mimoni a jeho okolí.
Vzpomíná i někdejší české menšiny v Žitavě v Srbské Lužici za zemskými hranicemi a velmi dobře zná i Lužické Srby, jejich jazyk, což bylo u něho velmi pozoruhodné. Jeho vyprávění je následující.

V loňském roce byla odhalena pamětní deska rodákovi z Mimoně, opernímu pěvci Rudolfu Watzke. Kod to vlastně byl ?
Rudolf Watzke byla osobnost, která bezesporu patřila mezi význačné osobnosti kulturního světa, který byl vskutku dítětem štěstěny. Jeho dětství a původ vůbec nenaznačoval, že bude tím, čím se proslavil. Jeho otec Josef Watzke byl totiž malířem pokojů a lakýrníkem, který se přiženil do Mimoně z Jablonného (tehdejšího Německého, nyní v Podještědí) za jistou Johanou Teifelovou z Mimoně.
Mladý Rudolf Watzke se narodil 5.dubna 1892 v Mimoni v čp. 13/I v dnešní Pražské ulici. Po absolvování národní a měšťanské školy se vyučil řemeslu svého otce, které také provozoval. Prodělal první světovou válku a poté pokračoval ve svém řemesle. Při práci si rád zpíval a nic nenasvědčovalo tomu, že stane na prknech, která znamenají svět. Dnes již je známo, že o jeho objev se zasloužil hudební vedoucí kostelního chóru Emil Kühnel, který jej doporučil k dalšímu pěveckému školení u význačné chorvatské pěvkyni Drage Kreißl – Hauptfeldové v Liberci. Zde byla odstartována jeho význačná pěvecká kariéra. Mladý Rudolf Watzke velmi rychle pochopil své poslání, které se rozhodl podstoupit. Byl velmi pilný student, který měl za sebou válečné zkušenosti a 2,5 roku ruského zajetí v 1. světové válce.

Nedávno jsem se u kamaráda podíval do jednoho ze svazků Encyklopedie nazvané Ottův slovník naučný.
Knih je pěkná řádka a v knihovně vypadají moc pěkně.
Vyhledal jsem si heslo Mimoň a pustil se do zajímavého čtení.
Zajímavé je, co se tu vše vyrábělo.

K článku o historii sousedních Hradčan nepochybně patří se zmínit o jedné velmi kontroverzní postavě, která se tu za války vyskytla.
Jedná se o plukovníka Hanse - Ulricha Rudela a je to dost zajímavé čtení.
Oberst Hans-Ulrich Rudel, nejkontroverznější postava německé éry letiště. Narodil se 2. července 1916 v Konradswaldau ve Slezku. 4.prosince 1936 vstoupil do Luftwaffe a v červnu 1938 nastoupil jako pilot Oberfähnrich u I/St.G č. 168. Poté vystřídal několik jednotek, ale ani u jedné nebyl příliš oblíben pro svou striktní nechuť k alkoholu, pití mléka a stranění se žen. Vyhrává ale mistrovství wehrmachtu v lyžování. Šanci bojově létat dostal až u I/St.G2 a náležitě ji využil.

Hradčany leží mezi Doksy a Mimoní v centru bývalého vojenského újezdu. První zmínka o vsi Kummer ( v překladu „hoře“ ) je v pozemkové knize panství Doksy z roku 1711, ale její původ sahá do dob mnohem starších. Z osady u kupecké stezky z Hradiště ( Mnichovo Hradišgtě ) do Lipé ( Česká Lípa ) vznikla zemědělská ves s asi dvaceti hospodařícími statky. Na počátku 18. století vznikla na řece Ploučnici pila a pílilo se tu dřevěné uhlí. Průmyslový rozvoj vyvrcholil postavením vysoké pece na tavení železa. Železná ruda se těžila v lesích mezi Borným a Bukovou, což potvrzují některé místní názvy ( Havířský vrch ) či přímo zbytky po těžbě. Ruda obsahovala asi 40 % železa a týdně se ho vytavilo až 130 centů. Ke zpracování odlitků byl na Ploučnici postaven železný hamr. Vytěžením ložiska počátkem 19. století vysoká pec zanikla, stejně jako barvírna kartounů a bělidlo na řece. V roce 1870 byla v Mimoni založena Fischelova továrna na nábytek, do které velká část obyvatelstva docházela pracovat. V této době byl v Kummru vrchnostenský statek, ovčárna a myslivna. Ves neměla nikdy kostel,
jen malou kapličku.

V historii města se udála v květnu řada zajímavých akcí. Pojďme se na ně ve stručnosti podívat.
1 9 4 5
05.10. Vstup Rudé armády do města – osvobození města od nadvlády německé Říše
05. Soupis cennosti a hotovosti zajišťoval a prováděl Judr. Jan Melichar, zajišťovaly se též kola, hudební nástroje, rozhlasové přístroje atd. Vše uskladňováno v německé škole
05. Správní komise města M. – předseda Josef Kočí, místopředseda Jan Čistecký, členové Jan Vitík. Václav Štěnička, Josef Hons, poradce KSČ s. František Mayer (německý občan Mimoně)
Na 1. schůzi ustanoveny referáty :
zásobování – Vitík Jan, finanční – Chalupný Bohumil, bytový – Habl František, kultury a školství - Zavřel Jan, hospodářství – Kaninský Fr., stavební – Judr. Melichar Jan, personální – Čistecký Jan, bezpečnostní (prozatímní) – Kaninský Fr., poradce za KSČ – Mayer Franz, zást. dělnictva a pracujících – Spudich Rudolf,
správce měst. jatek – Hons Josef, pomocný jateční (prozatímní) – Helze Franz, tajemník města – Noll Václav, městský úředník – Bartušek Jindřich

Mimoň jako letovisko
Dřívější městečko soukeníků starých časů se vyvinulo během posledních desetiletí v místo živého obchodu a průmyslu s okolo 6000 obyvateli. Polohou na trati Liberec - Teplice (stanice rychlíků) je odtud dostatečně postaráno o spojení dráhou a poštou, telegrafem a telefonem, jakož i různě provozovanými stálými autobusovými linkami pro dopravu na všechny strany. Od dávných časů je město středem severočeského turistického výchozího místa turistických cest, na jejíž dobré značení je vždy pamatováno. Ne všude se setkáte jako zde s upravenými pěšími cestami, možnostmi lezení po skalách jakož i horských túr jako zde v kraji u Ploučnice. Pro toto všechno tvoří Mimoň přední místo, z kterého můžete dosáhnout četné přírodní skvosty naší krajiny. Rozložení na úpatí zříceninou korunovaného a pověstmi opředeného Ralska (694m), z jehož charakteristického čedičového vrcholu lze spatřit okouzlující pohled na všechny světové strany, je Mimoň ale také tak místem zotavení pro ty, kteří zde, daleko od hlučného a chvatného plahočení našich velkých a průmyslových měst mohou po dobu svého pobytu zde nalézti vydatně klid a zotavení.

Město Mimoň vydalo adresář města na léta 1930 – 1931. Knížka o 84 stranách formátu 15 x 23 cm v tvrdých deskách nemá bohužel udaný počet vydaných kusů ani prodejní cenu, ale náklady na ni zřejmě pomohlo snížit 20 inzerentů z Mimoně i jiných měst. Návrh a provedení převzala reklamní kancelář v Karlových Varech a vytiskla ji tiskárna ve Staré Roli.
Kniha má 4 části : seznam obyvatel Mimoně, seznam domů v Mimoni, seznam zaměstnání a povolání, údaje všeobecné.

Hradčany jako část obce Ralsko leží 4 km od města Mimoň na silnici do města Doksy. Má velmi bohatou a zvláštní minulost, jako jedno z nejkrásnějších letovisek na severu Čech. Vesnice byla na vrcholu svého bytí ve 30. letech minulého století. Čítala 97 domů s 383 obyvateli. Byla elektrifikovaná, měla telefonní spojení, školu s dvěmi třídami postavenou v roce 1883. Měla vlastní obecní úřad. 47 domů bylo zařízeno na pobyt a příjem hostů. Většinu těchto hostů tvořili bohatí pražští židé, kteří tuto vesničku měli jako trvalé odpočinkové, sportovní a rekreační zázemí. Samotní obyvatelé vesnice se většinou zabývali péčí o hosty, ti méně movití pak pracovali jako lesní dělníci, drobní řemeslníci.

Pohledem do kroniky města zjistíme, co se všechno v dějinách města udála v dubnu.
Na stručný výcuc se podívejme.
1426
V posledních dnech měsíce dubna r. 1426 byla Mimoň husitskými vojsky při tažení z Kuřích Vod do Lípy vypleněna a zapálena. Brzy však nato opět postavena.
1946
02.04. Definitivně založena Čsl. strana lidová se souhlasem MNV. Předseda: Kaube Fr., čp. 51/5, jednatel Peschke Otto, čp. 17/5, pokladník Pokorná Jaroslava čp.64/5, organizátor Tomášek Josef čp. 22/3

Stanice železniční dráhy tratě Lovosice - Liberec (dnes dle jízdního řádu již pouze Česká Lípa - Liberec) stojí na západní straně města v nadmořské výšce 305 m.
Až do roku 1910 se v Mimoni rozlišovaly dvě železniční stanice, nebo-li nádraží, a sice Nové nádraží ÚTD Teplice - Liberce (Ústecko teplická transversální dráha) a Staré nádraží.
Staré nádraží bylo konečnou stanicí místní dráhy vedoucí z Č. lípy přes Zákupy do Mimoně. Tato místní železniční dráha byla UTD odkoupena a přistavěna na nynější UTD (v úseku Mimoň - Liberec).Protože však úsek ke starému nádraží vede kolem jižní části Mimoně na východní část města a dosti velkým klesáním, nebyl tento úsek již později používán a na výměně č. 1 na jihozápadní části dráhy odbočena na nový severní směr do Liberce. Stará trať se dosud používá pouze jako průmyslová kolej (později ještě odbočena a prodloužena až na letiště).

Další kulaté výročí oslaví - resp. oslavila 19. března - v letošním roce lékárna v Mimoni. Podívejme se, jak tomu před 170 lety bylo.
V minulém století byla v Mimoni jedna veřejná lékárna, která byla založena r. 1838 a nazývána U Salvatora neboli U Spasitele. Bývalo totiž zvykem dávat lékárnám název z oblasti náboženské nauky, přírodopisu apod. Např. v České Lípě měla jedna lékárna název po císaři Josefu II., druhá U jednorožce, v Žandově U Slunce, v Novém Boru U Zlatého lva.
Na mimoňsku bylo ještě dalších 5 soukromých lékáren, které vedli sami lékaři. Jednalo se o Kuřívody, Osečnou, Stráž p.R. (všude po jedné) a v Zákupech (zde byly dvě). Proto také v těchto místech nevznikaly žádné veřejné lékárny, protože nebyla záruka, že by se lékárník uživil.

Na letošní rok připadá kulaté výročí knihovny v Mimoni. Je tomu už 120 let, co byla knihovna založena. Podívejme se na její historii.
První knihovna, o které se v dějinách našeho města je možné se dočíst, je knihovna zámku, kterou sem nechal převést hrabě František de Paula z Hartigů v počtu ~ 17.000 svazků. Cena jednotlivých knih tehdy kolem roku 1800 byla odhadována na 200 - 500 kop rýnských. Tato knihovna však byla povětšinou obyvatelstvu nedostupná.
Z podnětu obyvatel, hlavně však z řad učitelstva, byla v M. r. 1888 zavedena obecní knihovna, která patří k nejstarším obecním knihovnám v širokém okolí. Rozvíjela se i přes omezené prostředky. Počátkem tohoto našeho 20. století pracovala od října do poloviny května každou neděli odpoledne. Měla tehdy 2.800 svazků a 800 brožovaných sešitů. Práci vedli učitelé, jako konečně po většinu trvání knihovny.

K nejstarším zaměstnáním obyvatel v Mimoni náleželo pivovarnické řemeslo (varné právo). Podle římských kurií však měli být všichni zde zaměstnaní vyobcováni z církve.
Král Václav I. získal v Římě nařízení. Podle Bully papeže Inocence IV., de dato Lugduni III. nonas Decembris bylo od opata Klementa z Břevnova u Prahy nařízeno právo vyobcování z církve opomenuto.
Před rokem 1600 stál na náměstí v Mimoni, v místě dnešního domu čp. 48/3 pivovar. Při požáru r. 1620 byl tento objekt jako pivovar zničen. Pro velkou nouzi obyvatel nebyl tento pivovar obnoven ani nově postaven. Prvním zaznamenaným sládkem je uváděn r. 1617 jistý Tomáš Kaspar.

Ves Vranov leží 2 km severovýchodně od Mimoně v nadmořské výšce 311 m, chráněná od severních větrů mohutným vrchem Ralskem, na jehož upatí se rozprostírá. Rozloha katastru obce je 164 ha 45 a. Tři čtvrtiny z toho je orná půda, která je však písčitá a celé místo trpí nedostatkem vody. Na východní a severní hranici obce se zvedá hustě zalesněný čedičový vrch Ralsko, dosahující nadmořská výšky 694 m. Protože je vrchol 400 m nad okolní krajinou, nabízí turistům daleké rozhledy : na jih až na Prahu, na západ České středohoří, na východ Jičínsko, ale na severu uzavírá rozhled pásmo Lužických hor a Ještěd. Celý vrch je prohlášen přírodní reservací pro výskyt některých vzácných rostlin.

Sloup s Pannou Marií Vítěznou (Sant Maria de Victoria), neboli také tzv. Mariánský sloup, se váže velmi úzce k problematice morového nebezpečí, které pronásledovalo Evropu ve středověku. Tento sloup se však neoznačoval jako morový, nýbrž jako Mariánský. Morový sloup byl postaven v r. 1681 na Kostelním vrchu, kdežto tento Mariánský sloup na dnešním náměstí 1. Máje byl postaven již dříve a to r. 1677, kdy byl slavnostně 7. září vysvěcen. Kdo byl autorem tohoto díla nebylo dosud prokázáno. Zřizovatelem byl tehdejší zdejší úřadující hejtman a měšťan Matyáš Libstein. Podoba tohoto Mariánského sloupu byla praktický stejná s dnešní, pouze jeho podstavec doznal značných obměn.