Hodně dlouho tu nebyl žádná příspěvek o tom, jak Mimoňáci cestují po světě. A tak jsem přivítal super povídání i řadu fotek z Kanady, kam se podíval kamarád Jarda Frei. Podívejte se sami. A moc díky za příspěvek. Snad se najdou i jiní...

Letošní letní dovolená byla nezvykle dlouhá – od cca 17. 6. do 21. 7., tedy celý měsíc. Díky tomu, jak jsem si ji dopředu naplánoval, jsem do ní schoval i Kanadu. A byla to krása.
Na tento trip jsem čekal dlouho. Naplánoval jsem si ho už na Novém Zélandu, rok a půl předem. Nový Zéland mě totiž doslova učaroval a na otázku, co může být ještě lepšího, jsem si odpověděl: velká Kanada.

Navzdory její velikosti jsem se musel časově i rozpočtově omezit. Zvolil jsem trasu ze Singapuru přes Tokio do Vancouveru. Tam jsem strávil dvě noci, stihl centrum, Stanley Park i Grouse Mountain. Díky časovému posunu byl první den dlouhý, ale počasí v červnu kolem 20 °C bylo naprosto ideální.

19. 6. mě z Pacific Central Station odvezl vlak společnosti VIA Rail směrem na Jasper do Skalnatých hor. Měla to být moje nejdelší jízda vlakem v životě – plánovaných 20 hodin. Nakonec jich bylo 24. Vlak byl ale pohodlný a dalo se v něm i celkem dobře spát.
Touto dobou se navíc v Severní Americe hrálo mistrovství světa ve fotbale, takže FIFA provázela celou mou dovolenou, která pokračovala i po Kanadě.
Vancouver byl jeden z nejhezčích momentů celé cesty. Možná proto, že byl prvním bodem v Kanadě, možná proto, že to byl vlastně první bod dovolené po celoročním pracovním pobytu v Singapuru. Najednou začínáte cítit svobodu. Máte čas, máte peníze a můžete si koupit, na co máte chuť.
Jen ubytování v Kanadě je pořádná položka. Celkem bych náklady na jedenáctidenní kanadský trip odhadoval na 4 000 dolarů. Kdybych chtěl vidět víc, snad bych tam musel žít.

A pak jsou tu medvědi. Už v Jasperu jsou všude nápisy: „Mějte sprej na medvědy.“ Popravdě, na tohle jsem psychicky nebyl připraven. Sám už bych tam tedy asi necestoval.
Příroda je ale fantastická. Skalnaté hory, jezera, řeky, vodopády a divočina hned za hotelem. Poprvé jsem vlezl do vody právě v Lake Louise. Krásné osvěžení.
Ve vlaku z Vancouveru se vám kanadská příroda začíná ukazovat naplno, zvlášť když vystoupáte do panoramatického vagónu s prosklenou střechou. Vlak přitom jede přes celou Kanadu až do Toronta. Když cesta do Jasperu trvá jeden den, jak dlouho asi jede do Toronta? pomyslel jsem si. Celý týden?

Banff a Skalnaté hory
Jak se vlastně dostat do Banffu? To byla otázka, kterou jsem si kladl od začátku plánování.
Banff je podle mě cestovatelská povinnost stejně jako Skalnaté hory alespoň jednou za život. Čím víc jsem o něm zjišťoval, tím víc jsem tam chtěl jet. Právě Banff mě nakonec donutil dát Kanadě zelenou, ať to stojí, co to stojí.
Začal jsem šetřit rok dopředu, letenky kupoval skoro tři čtvrtě roku předem a ubytování bylo potřeba také rezervovat s předstihem. Červen totiž znamená začátek turistické sezóny a ceny začínají růst.

Z Jasperu jsem vyrazil se společností Sundog Tours směrem na Lake Louise a Banff. Řidič nám během celodenní cesty vyprávěl zajímavosti o horách a zastavovali jsme na nejhezčích vyhlídkách.
Vrcholným zážitkem byl Columbia Icefield. Speciální autobus vás vyveze přímo na tající ledovec, kde máte asi 15 minut na to si uvědomit, jak neuvěřitelně rychle se mění zdejší příroda.
Cestou vidíte losy, medvědy nebo berany. A když se objeví medvěd, autobus samozřejmě zastaví. Prý dochází ke kontaktům medvědů s lidmi poměrně často, naštěstí skutečně nebezpečné případy jsou vzácné.
Banff je skutečně jedno z nejhezčích míst, co jsem kdy viděl. Rozlohou bych řekl o trošku větší než Mimoň! Ať se vydáte kterýmkoli směrem, vždycky narazíte na nádherné jezero, horu, řeku nebo vodopád.
Tomu odpovídá i cena. Ubytování kolem 10 tisíc Kč za noc není nic výjimečného.

Calgary, Toronto a Niagara
Z Calgary, které je asi hodinu jízdy od Skalnatých hor, už letím do Toronta.
Toronto je megalomanské město, možná jedno z největších, které jsem kdy viděl – samozřejmě kromě Šanghaje. A k tomu obrovské jezero Ontario.
Ubytovávám se raději v klidnější periferii nedaleko letiště a odtud vyrážím vlakem k Niagarským vodopádům. Cesta trvá asi dvě hodiny a samotné vodopády? Opravdu něco jako sedmý div světa.
V Torontu mezitím lidé žijí baseballem. Je sobotní odpoledne a stadion se zaplňuje, zatímco já procházím centrum a pomalu se chystám na let do Paříže.
Těším se na francouzské bagety, marmeládu, croissanty, sýry…
A na svou drahou.